Z deníčku Podpory samostatného bydlení
Pátek 10.3. ráno
Ještě nikdy jsem nebyl v kavárně, chtěl bych to někdy zkusit, objednat si kafe, zákusek a nebýt u toho sám, s někým si u toho popovídat. Volám do Podpory, říkali, že můžu kdykoliv zavolat a ptám se, jestli nemůžeme jít do kavárny, že jsem ještě nikdy nebyl. Pracovnice říká, že v tom případě určitě musíme jít! Domluvili jsme se na čtvrtek, těším se.
Ve čtvrtek jsem vstal, oblékl jsem si své nejlepší oblečení, oblek, kravatu, slavnostní boty, těšil jsem se. S pracovnicí jsme se potkali na náměstí, hned si všimla, že mi na dnešku záleží: „Vy jste ale hezky oblečený!“ a zamířili jsme do kavárny. Pomohla mi s objednáváním, někdy mi jde špatně rozumět, pomohla mi spočítat peníze, tak aby mi vyšlo na všechno, co jsem chtěl ochutnat. Pak jsme si sedli a já jsem jí mohl povyprávět o tom, jak bydlím, s čím vším bych potřeboval pomoct a kdy se příště sejdeme. Byl jsem rád, že tam nejsem sám a že si mám s kým popovídat, že jsme se zasmáli a že mě poslouchá. Kafe a jídlo mi chutnalo, určitě bych chtěl ještě někdy jít. Příští týden budeme nakupovat, jsem rád, že se mám teď konečně na co těšit.
(pan Stanislav, 58 let, nový klient)
